13. července 1947 zažilo město Ústí nad Labem největší dopravní nehodu tramvají v České republice. Tramvajová souprava, plně obsazena výletníky, kteří se vraceli z Telnice spojem v  16.38, vykolejila v místě za Valérovým kopečkem (spád 52,85 až 65,37 promile) na Bukově. Soupravě selhaly brzdy, v zatáčce se motorový vůz (eč. 25) naklonil a zachytil o železný sloup elektrického vedení. Vlečný vůz (e.č. 105) následkem vymrštění narazil do vlečného vozu (eč 63) linky č. 5 stojícího na vedlejší koleji. Podle svědků se řidič Oldřich Ridvan (rovněž nehodu nepřežil) snažil do poslední chvíle brzdit i s použitím písku.  Lidé vyskakovali z neovladatelné tramvaje, jiní zahynuli ve vozech. Výsledek: 30 usmrcených (19 na místě nehody, 2 osoby během převozu do nemocnice, 9 v nemocnici), 45 těžce zraněných a 31 lehce. Dne 18. července se konal na Mírovém náměstí pohřeb obětí katastrofy, kterého se zúčastnilo na 30 tisíc lidí. Pohřbu byl přítomen i ministr vnitra Václav Nosek. Tato nehoda vyvolala a dodnes vyvolává dohady o její příčině. Objevily se fámy o sabotáži ze strany Sudetských němců, či vyřešení soukromých problémů řidiče soupravy. Jako nejpravděpodobnější příčina se však jeví technická závada, která by odpovídala stavu vozového parku v poválečných letech.

Odhalení pomníku dne 12.7.2007

Dne 12. července 2007, tj. den před 60. výročím ústecké tramvajové tragédie, proběhl v dopoledních hodinách krátký pietní akt nedaleko místa samotné havárie. Ten byl spojen s odhalením pamětní desky, kterou na své náklady nechalo zhotovit město Ústí nad Labem. Aktu se zúčastnil mj. i primátor Kubata, iniciátoři akce, ale i pamětníci a pozůstalí. Ti se po létech nepochopitelného mlčení ze strany města konečně dočkali důstojného uctění památky svých příbuzných a známých, kteří zde červencového podvečera roku 1947 nesmyslně zahynuli.

Aktualizace k výročí bukovské tragédie a zřízení pomníku této události.

(10. července 2007 - připravil Jiří Šich)
V dnešní aktualizaci tramvajových stránek ČNDS, o.s. si připomeneme blížící se kulaté 60. výročí tragické události v dějinách dopravy nejen v Ústí nad Labem, ale i v rámci MHD celé Evropy. Jedná se o známou „Bukovskou tragédii“ či také „Telnickou havárii“, která se udála dne 13. července 1947. Tomuto tématu již byl na těchto stránkách věnován prostor, přesto v rámci tohoto výročí považuji za nutnost tuto událost připomenout zveřejněním několika dosud neuvedených informací či dokumentů. Tyto informace jsou shrnuty do následujících částí:

1. Seznámení s aktivitami ČNDS, o.s. v oblasti důstojného uctění památky obětí havárie
2. Vytipování a určení přesného místa havárie
3. Vzpomínky účastníka nehody pana Jindřicha Macha
4. Seznámení s několika dokumenty z doby před šedesáti lety

Add. 1
Za jednu z nejvýznamnějších událostí, které se budou konat k tomuto smutnému výročí považuji pietní akt spojený s odhalením malého pomníčku obětem této tragédie, který by se měl konat v pátek 13.7.2007 nedaleko místa nehody v oblasti bukovského rondelu. Nemohu nepřipomenout, že na tom, co se nepodařilo celých 60 let, tedy na důstojném uctění památky obětí tramvajové nehody formou alespoň pamětní desky, má svůj nemalý podíl i ČNDS, o.s. S více jak ročním předstihem již k tomuto svým dopisem vyzvalo magistrát města Ústí nad Labem a dále jednalo s vedením Archivu města Ústí nad Labem, kterému vyřizování této věci magistrát předal. Seznamte se tedy s aktivitami ČNDS, s mravenčí prací redakce v této oblasti od prvopočátečního dopisu, informativními E-maily až po zamítavé stanovisko z konce roku 2006.

Po této studené sprše, tedy zamítavém stanovisku vedení města a nepřidělením finančních prostředků na vybudování pietního místa obětem havárie, nastala krátká doba tápání, vymýšlení jak pokračovat, zahánění černých myšlenek na ukončení aktivit v této oblasti, možnosti vyhlášení na těchto stránkách veřejné sbírky (ať vedení města vidí, že to jde), dokonce již v první fázi byly přislíbeny první dvě tisícovky (ta první po dohodě s předsedou ČNDS o přispění ze skromných prostředků našeho o.s., ta druhá od soukromé osoby – příznivce ÚT dokonce až z Německa), hledání dalších možností. Ve snaze o nový pokus redakce vyhledala skupinu lidí, která se o podobné pokoušela již v minulosti. Tito však po zkušenostech z byrokracií a klacky pod nohama již neměli o další pokus zájem. Jako poslední se jevila možnost vyhledání takové osoby, která by měla vztah k městu, historii města, známosti ve vedení města, atd. Touto osobou se stal pan Karel Punčochář, zmiňovaný již v prvním E-mailu ředitele Archivu města Ústí nad Labem pana PhDr. Kaisera, který se mimo jiné podílel na rekonstrukci Erbenovy vyhlídky, je hlavním pořadatelem ústeckého „Pochodu patriotů“, atd. Po několika počátečních telefonátech a E-mailech následovalo osobní setkání, společné ohledání „místa činu“, vzájemné nakažení se pro tuto věc a co považuji za nejdůležitější – uzavření přátelství dvou lidí, naladěných téměř na stejnou notu, s podobnými zájmy a koníčky. Po jisté době se dostavili i první úspěchy, vyvolané jednáními a přesvědčováním vlivných osobností města, právě z okruhu známých pana Punčocháře. Jaká byla moje radost po obdržení kopie E-mailu od zastupitele města pana Řeřichy, že pietní akt spojený s odhalením desky obětem havárie plně spadá do kompetence města.

Následují dokumenty, věnované aktivitám ČNDS, o.s. tomuto tématu:

a.) Dopis ČNDS, o.s. z 3.2.2006 adresovaný tehdejšímu primátorovi Petru Gandalovičovi
b.) Odpověď z 27.2.2006 od PhDr. Kaisera, ředitele Archivu města Ústí nad Labem
c.) Zpětná odpověď ČNDS, o.s. z 27.2.2006
d.) Informace předsedovi ČNDS o jednání s PhDr. Kaiserem z 14.3.2006
e.) Zamítavé stanovisko ředitele Archivu města Ústí nad Labem z 8.12.2006

Add. a.)

Vážený pane primátore,
obracím se na Vás jako předseda ČNDS, o.s. s prosbou o připomenutí jedné z nejtragičtějších dopravních katastrof nejen u nás, ale ve střední Evropě, která se stala téměř před šedesáti lety v našem městě. Jedná se o Vám jistě známou nehodu tramvajové soupravy, vracející se s nedělními výletníky z Telnice, která při klesání k Bukovu (oblast dnešního bukovského rondelu) havarovala. V nedávné době a v loňském roce obzvlášť, bylo v Ústí nad Labem odhaleno několik pamětních desek, připomínajících události, které se v minulosti v tomto městě staly a které určitě stojí za jejich připomenutí jak současné, tak i budoucí generaci. Proto považujeme za vhodné, připomenout formou malého pomníčku či pamětní desky v místě nehody i tuto událost, při které tehdy zahynulo 30 osob. V příštím roce, dne 13.7.2007, tomu bude přesně šedesát let, co k této tragédii došlo. Proto již dnes, s dostatečným předstihem, si dovolujeme na Vás apelovat s touto prosbou, aby byl dostatek času na jistě nezbytné přípravné práce – odsouhlasení, zařazení do plánu akcí, uvolnění financí, zadání projektu, atd. Vždyť i MHD v Ústí nad Labem patří do Vašeho resortu a tím i připomenutí této události, v minulosti jak městem, tak i vedením DP značně opomíjená, spadá do Vaší kompetence. Na našich internetových stránkách www.ustecketramvaje.com s průměrnou denní sledovaností xxx přístupů, se budeme tomuto výročí samozřejmě také věnovat a ve zvláštní sekci, věnované výlučně bývalým ústeckým tramvajím ( http://tramvaje.ustecketramvaje.com/ ), uvedeme k tomuto datu mimořádně rozšířenou reportáž s množstvím dosud neuveřejněných dokumentů, rozhovory s účastníky a svědky nehody, fotografiemi, atd. Hodláme zde zveřejnit jak tento dopis, tak i Vaši reakci na něj, aby i naši čtenáři a fandové zaniklých ústeckých tramvají byli informováni o dění a přípravách, ke kterým se vztahuje množství dotazů, a to i ze zahraničí. V letošním roce, v roce voleb, by se toto mohlo stát jedním z lehce splnitelných volebních slibů. Proč v této době, kdy se v tisku píše o zřízení restaurace ze dvou tramvají na nábřeží a kdy se v centru města v hojné míře obdivují a fotografují dva metry tramvajových kolejí, kdy i ČT věnovala této události jeden z dílů dokumentárního seriálu „Osudové okamžiky“, kdy se dodnes v trafikách kupují lístky na „tramvaj“, nevyužít tohoto kulatého výročí k uctění památky 30 obětí tramvajové nehody, když se na ně po celých 60 let ze strany města i vedení DP zapomínalo. Věřím, že tato prosba a návrh padne na úrodnou půdu a po mnoha desetiletích se dočkáme třeba i skromného pomníčku či kamene s deskou, připomínající jednu z tragických chvil našeho města. Redakce stránek ČNDS, o.s. – sekce ústecké tramvaje si toto výročí vzala jako jednu z hlavních priorit pro příští rok, proto k uskutečnění a zabezpečení tohoto plánu vyvine maximální úsilí a v případě negativního přístupu kompetentních orgánů bychom sami byli nuceni zabezpečit tuto akci, např. vyhlásit na našich stránkách veřejnou sbírku či jinou formou získat prostředky na zřízení a odhalení této pamětní desky a tím důstojně uctít památku obětí tohoto tramvajového neštěstí.

S pozdravem

Petr Ježek
předseda ČNDS, o.s.

Add. b.)

From: email archiv MUL
Sent: Monday, February 27, 2006 8:54 AM
To: petr.jezek
Cc: Primator
Subject: tramvajové neštěstí

Vážený pane Ježku,
město Ústí n.L. dostalo k výročí tramvajového neštěstí již více podnětů (např. p. Punčochář, Muzejní a vlastivědná společnost aj.) a v roce 2007 počítá s nějakou vhodnou formou připomínky této události. "Ideovou" stránkou připomenutí bude zřejmě pověřen Archiv města Ústí n.L., který je současně odborem magistrátu. I kdyby se podařilo sloučit finanční prostředky z více zdrojů, asi ani v roce 2007 nepostačí tyto prostředky na postavení monumentálního pomníku poblíž místa katastrofy, což obnáší částku cca 0,5-2 mil. korun a delší lhůty k výběru návrhu, zhotovitele a provedení. Jako možné vidím zhotovení pamětní desky, která by se mohla umístit na nejbližším vhodném místě, což pravděpodobně bude trávník na západním okraji "rondelu" nad budovou pošty. Jako fundament pro desku by se mohly symbolicky použít kameny získané v prostoru Telnice. Na desce by mohla být i všechna jména zahynulých cestujících. Takový pomník se dá pořídit v ceně 50-200 tisíc a jeho provedení pokládám vzhledem k datu výročí za reálné. Doporučuji abyste v této záležitosti mne navštívil v archivu a dohodneme podrobnosti. Jednu věc Vám mohu slíbit již nyní. Archiv města k výročí připraví a vydá nákladem města podrobný informační text s obrázky (tak jako k pamětní desce na mostě E.Beneše, pomníku obětem holocaustu a F. Zajíčkovi). Vaši návštěvu dohodněte prosím předem telefonicky na č. .

v úctě

PhDr. Vladimír Kaiser ředitel Archivu města Ústí nad Labem

Add. c.)

Vážený pane doktore,
předně děkuji za Váš e-mail, který přináší mnoho zajímavých skutečností. Protože se pravidelně v Ústí nad Labem nezdržuji, posílám v kopii tuto odpověď i z původním textem na adresu člena ČNDS, který se s Vámi jistě rád spojí a záležitost bude za nás dále řešit. Jeho jméno je Jiří Šich, kontakt: jiri.sich@ustecketramvaje.com. Já osobně bych se ozval až budu vědět přesný termín denní návštěvy v ÚL. Add. Nevím jestli je Vám známa existence těchto stránek: http://tramvaje.ustecketramvaje.com , kde se již od roku 2003 zabýváme bádáním po historii ústeckého tramvajového provozu. Možná by se i v tomto směru dala navázat velmi zajímavá spolupráce, ale to už je odbíhání od původního tématu - uctění památky obětem největšího neštěstí v dějinách MHD v ČR.

Přeji hezký a ničím nerušený den, s úctou

Petr Ježek
Předseda ČNDS
www.ustecketramvaje.com

Add. d.)

Ahoj Petře, (pozn. redakce Petr Ježek)

včera, tj. dne 13.3.2006 dopoledne, jsem navštívil v archivu pana Kaisera ohledně tramvajového neštěstí na Bukově. Neměl na mě moc času, přesto mě ochotně přijal a dohodli jsme se na několika zásadních věcech:
- archiv zajistí veškerá nutná povolení pro postavení památníku, zjistí stavy pozemků v okolí rondelu (či jsou městské nebo soukromé), zajistí návrh, finance, možnosti provedení, zařazení do plánu, kámen, desku, atd
- k tomuto výročí zajistí vydání brožury s materiály, týkající se havárie
- je možnost zadat toto téma jako závěrečnou práci studentům – prohledávání různých archivů, muzejních sbírek, zjištění dalších skutečností, atd.
- zajistí spolupráci s muzeem
- veškerá činnost bude konzultována s ČNDS

ČNDS by se mělo podílet tímto:
- zjištění přesného místa tragédie (promítnutí starých map do dnešní – budeš tohoto jako počítačový mág schopen?)
- navrhnout krátký a stručný text na desku, za kterým bude následovat 30 jmen obětí (seznam zajistí archiv)
- zajistit a předat archivu všechny možné doklady a materiály, týkající se této události

Dále jsme se domluvili na možnostech další spolupráce:
- při dlouhodobějším bádání bude umožněn přístup do archivu i mimo úřední dny a hodiny
- možnost používání fotoaparátu pro získávání dokumentů z archivu – ne pro komerční činnost (v případě komerční činnosti je možná výhodná dohoda)
- archiv bude informovat ČNDS o zjištění nových materiálů, týkající se MHD
- PhDr. Kaiser v krátkosti naznačil další možnosti v hledání zbytků po tramvajovém provozu – zaasfaltované koleje na Střekově nebo koleje ve Varvažově

Toto jsou informace o návštěvě a jednání v archivu, které jsem Ti slíbil.

Zdravím Jirka (oozn. redakce Jiří Šich)

Add. e.)

From: Kaiser Vladimír, PhDr.
Sent: Friday, December 08, 2006 10:34 AM
To: info@ustecketramvaje
Subject: pomník neštěstí 1947

Vážení přátelé,
sděluji, že finanční prostředky na stavbu pomníku obětem tramvajového neštěstí bohužel nebyly zařazeny do návrhu rozpočtu města na rok 2007 a bude tedy nutno se je pokusit získat jinak. V úvahu připadá požádat o příspěvek magistrát města - paní Jarošovou, žádosti se odevzdávají asi do 28.12.2006, přesný termín byl víckrát v novinové inzerci nebo bude na webových stránkách města. Tady bude na místě, aby žádost podávala Vaše společnost a ne já jako úředník města. Pokud by se zhotovila plastová deska se jmény obětí, nemuselo by to být tak nákladné. Např. rozměrově menší deska na řeznictví v Hrnčířské (Ernst Neuschul) přišla na cca 7.000 korun a vypadá docela dobře. Tyto plastové pamětní desky nechal zhotovit Jindra Šrejber, který by Vám mohl podat bližší informace o výrobci a cenách. Při rozhovoru s panem Pavlem Doubravou (starosta hasičů a zastupitel Telnice), jsem se dotázal, zda by obec Telnice nechtěla přispět na pomník darováním balvanu (ů) z okolí Telnice na který (é) by se pak připevnila pamětní deska. Pan Doubrava mi sdělil, že by to neměl být problém. Dávám Vám tuto skutečnost předem na vědomí, aby bylo možno zajistit financování z jiného zdroje. Archiv se nebude na přípravě pomníku nijak podílet s výjimkou zajištění vydání knihy. Finanční prostředky na vydání knihy s dokumentací nehody s velkou pravděpodobností archiv bude mít v rozpočtu na rok 2007 schváleny a vydání knihy k termínu výročí zajistím. Pokusím se zajistit i vydání DVD jako přílohy knihy s televizním pořadem o neštěstí a se záběry ústeckých tramvají, to však napevno zatím neslibuji, protože dosud neznám cenu pořadu z archivu ČT.

V úctě PhDr. Vladimír Kaiser
Archiv města Ústí nad Labem

Add. 2
V této pasáži bych se chtěl vyjádřit k určení přesného místa tragédie. Často se setkávám s dotazy, kde se vlastně nachází v dnešním naprosto pozměněném okolí přesné místo nehody. Všeobecně panuje názor, že toto místo je v oblasti bukovského rondelu, ale až tak přesné určení to není. Nejlépe k této identifikaci poslouží staré fotografie, porovnávané s dnešní skutečností. V archivu redakce se naštěstí takovéto materiály nacházejí, takže místo nehody lze určit s poměrně velkou přesností. Však posuďte sami. Následující fotografie je poměrně známá, připomínající situaci po nehodě. Povšimněte si prvních tří domů v levé části fotografie (ten první je rohový, kolem kterého se kdysi odbočovalo doprava), které budou i na té další fotografii z doby novější a nejlépe poslouží k určení místa nehody. Pokud určíme z první fotky za místo nehody oblast postavení příhradového sloupu, postaveného zhruba na rozhraní prvního a druhého domu v levé části fotografie, pak toto místo snadno najdeme i na druhé fotografii, na které je již rondel v dnešní podobě. Takže s poměrně značnou přesností lze místo nehody určit a konstatovat, že se nachází v oblasti dnešního přechodu pro chodce, spojující oba chodníky pod rondelem. Existují ještě další dvě fotografie, které určují toto místo pomocí jiného společného bodu, ale výsledek je prakticky stejný.



Add. 3

Vzpomínka pana Jindřicha Macha na tramvajovou nehodu na Bukově dne 13.7.1947

Černý den linky č.1

Spolu s mými rodiči a ostatními ústečáky jsem v neděli dne 13. července 1947 čekal na tramvaj č.1 na konečné zastávce v Telnici, aby nás odvezla domů po dlouhém celodenním výletu, kde jsme sbírali maliny a borůvky. Po dlouhé době čekání tramvaj dorazila do stanice a již vystupující lidé nám sdělovali zneklidňující informace typu: „ .. nějak mu to nebrzdí, přejel jednu zastávku“ apod. Dokonce podle mých vzpomínek jeden z cestujících se ptal řidiče, proč s tramvají vůbec vyjel a ten mu odpovídá: „Žádný jiný vůz nebyl.“ Bohužel nikdo netušil, jak dramaticky jízda dopadne a tlačili se dovnitř. My jsme nastoupili do vlečňáku a rodiče si sedli na levou podélnou lavici u dveří na zadní plošinu a já se opíral o maminčina kolena. Začátek jízdy byl normální, tramvaj zastavovala kde měla, ovšem jen do zastávky ve Všebořicích, kterou proletěla a začala nabírat rychlost. Ve vlečňáku byl kupodivu klid, pouze jeden nebo dva cestující vyskočili (říkalo se později). Zrychlující se souprava projela i zastávku na začátku „Valeráku“ a pokračovala směrem do města. Podařilo se jí projet i mírně levotočivou zatáčkou (zhruba v místě dnešního rondelu na Bukově), ale v další ostřejší pravotočivé zatáčce, navíc s výhybkou pro začínající dvoukolejnou trať do města, se vlečňák naklonil na levou stranu a vypadl z kolejí. V ten okamžik (možná o něco dříve) maminka vykřikla: „Vždyť on nás zabije, podívejte se jak s námi jede.“ Vzápětí přišel náraz do prvního příhradového stožáru nesoucího trolej. První co jsem cítil byl hrozný tlak na prsou, který mi bránil dýchat a pak už nic nevím. Probral jsem se až v předzahrádce domku, kam se zřejmě odkládali oběti nehody. A tam mě jako zázrakem objevil můj tatínek, kterému ani zranění nezabránilo, aby pátral po svém malém synkovi. Na druhé straně silnice mi ošetřil a ovázal ránu na hlavě. Pak mě vysadil na nákladní automobil, který mě odvezl do nemocnice. Po operaci jsem pobyl v nemocnici až do 26. července. Za mého pobytu v nemocnici se moje jméno objevilo v novinách, jako další oběť nehody. I moje maminka a nakonec i tatínek byli nějaký čas v nemocnici.
Ale přestože jsme tuto tragédii přežili, považuji tento hrozný den za svůj šťastný.

P.S. skleněný střep, který jsem měl zaražen v hlavě mám dodnes schován.

Jindřich Mach

Add. 4

Právě pan Jindřich Mach, který nám svými vzpomínkami v předchozí části přiblížil ony strašné okamžiky před šedesáti lety, poskytl redakci i další materiály, vztahující se k této události. Nejdříve by bylo vhodné doložit některé popisované události dokladem či fotografií. Na začátek snad ony noviny, kde se jméno pana Jindřicha Macha objevilo ve výčtu obětí. Musí to být divný pocit, mít v rukou oficiální celostátní deník, kde je napsáno, že jsem mrtvý, že již neexistuji, že jsem zemřel.


V archivu redakce se nacházejí ještě další historické noviny z této doby, popisující událost trochu jinak, než jsme zvyklí z dnešní doby, kde není ani stopy po úvahách, domněnkách či sklonu k bulváru. Nedá mi však neukázat další z novinových článků z archivu redakce, na svou dobu značně kritický, který by jistě v době o rok pozdější neměl ani v nejmenším šanci na uveřejnění, naopak by ještě měl jistě nepříjemné následky a dohru pro autora takovéhoto článku.


Jako vzácnou relikvii si uchovává pan Mach v dřevěné krabičce skleněný střep, který se mu při nehodě zapíchl do hlavy v obličejové části. Nejedná se o nějaký střípek, ale opravdu o pořádný skleněný střep, trojúhelníkového tvaru o délce více než 6 cm. Když už jsme u těch rozměrů, tak tloušťka skla je nezvyklých 2,65 mm (měřeno přesným měřidlem). A tady následuje snímek onoho střepu, který v porovnání s velikostí dětské hlavy působí opravdu hrozivě a děsivě.


Jako poslední dokument, vztahující se ke vzpomínkám pana Macha, je fotografie z archivu redakce, kde byly v popisované předzahrádce ukládány oběti nehody. Také existuje několik desítek fotografií z pohřbu těchto obětí, ale některé z těchto snad zase někdy jindy.


Zachovalo se ještě mnoho dalších dokladů, vztahujících se k této události, jako např. doklad o propuštění pana Macha z nemocnice, dokument o odškodňování postižených, dokument ze soudního řízení o náhradě škody pro postižené, právní obsílky, atd. S jedním dokumentem vás přeci ještě seznámím, jde o věc, o které se nám dnes již ani nezdá, někomu to dokonce přijde jako neskutečné, ale taková tehdy byla doba. I oblečení, kterého jsou dnes na každém rohu za babku hromady, bylo tehdy nedostupné a na lístky a zde je doklad, který opravňoval k mimořádnému odběru ošacení.


Jako další a pro dnešek poslední ze zajímavých dokumentů je kopie policejní zprávy a zprávy z policejního vyšetřování nehody. Tyto dokumenty byly redakcí získány teprve nedávno, bohužel jejich kvalita nebyla z nejlepších. I zde se lze dočíst velice zajímavé informace.


Tak a to by mohlo být k dnešní aktualizaci vše.Možná jste někteří z vás zklamáni, že dnes bylo uveřejněno minimum fotografií k této události, že nebyl uveřejněn seznam obětí, či další dokumenty. Ne že by snad redakce takovéto další materiály neměla, ale pokud jste pozorně četli, tak v jednom z E-mailů PhDr. Kaisera, ředitele Archivu města Ústí nad Labem, je zmínka o vydání brožury na toto téma a zde jistě bude těchto fotografií i dalších materiálů dostatek. Protože redakci ještě dnes není známo, jaké z mnoha materiálů byly v brožuře použity, nechce tyto materiály dublovat a proto dnes byly uveřejněny materiály a dokumenty, které by v oné brožuře snad neměly být. Pokud některé nebudou zveřejněny, snad se v některém z příštích výročí k této tragické události vrátíme.